Naučná stezka

Světelné znečištění, využívání krajiny, biodiverzita

Světelné znečištění

Rytmus života rostlin a živočichů včetně lidí odjakživa byl řízen střídáním dne a noci. Narušení tohoto koloběhu má pro většinu živočichů a rostlin, ale i pro člověka nepříznivé dopady. Světelné znečištění je zatěžování krajiny umělým světlem v noci, kdy krajina potřebuje tmu pro svůj přirozený život. Světelné znečištění je jakékoli člověkem vytvořené světlo mající nežádoucí vedlejší účinky.

Zdroji světelného znečištění jsou především pouliční osvětlení, světelné reklamy, nešetrné nasvícení budov a monumentů, nadměrné osvětlování sportovních areálů či parkovišť. Do krajiny se rovněž rozptyluje světlo unikající z interiérů výškových budov a obytných domů. Termín světelné znečištění pochází z anglického termínu light pollution a je známý i českému právnímu systému.

Co je na světelném znečištění špatné

Nadbytečné světlo zhoršuje zvířatům schopnost orientace v noci (tažní ptáci jsou v noci zmatení – například kachny, špačci, skřivani, jeřábi, pěnice či drozdi).
Narušuje přirozené střídání období aktivity a spánku (známe případy zpěvných ptáků zpívajících na lampách celou noc)
Ruší volně žijící živočichy, zejména ptáky a noční lovce.
Umělé osvětlení hubí hmyz (včetně cenných druhů) a dochází tak k úbytku potravy pro jiné cenné živočichy - například hmyzožravé ptáky, kterých pak ubývá.
Nadbytečné světlo ovlivňuje i stromy. Obvykle později opadávají.
Plýtváme cennou energií, která byla vyrobena většinou na úkor kvality životního prostředí (např. tepelné elektrárny).
Přicházíme tak o krásu noční oblohy - nemůžeme pozorovat hvězdy ani planety a více nás to odděluje od přirozených přírodních cyklů a kontaktu s přírodou.
Nadbytečné světlo škodí i lidem při spánku. Spánek není pravděpodobně dostatečně kvalitní. Výzkumy v této oblasti však teprve probíhají.

Možnosti řešení světelného znečištění

Používání takových světelných soustav, kde světlo co nejméně uniká do prostoru. Vyvarovat se takových světel, jež svítí nad horizont.
Svítit jen tolik, kolik je třeba. U veřejného osvětlení tedy ne více, než požadují předepsané normy (ty připouštějí útlum osvětlení v pozdních nočních hodinách, kdy osvětlení využívá velmi málo lidí, na čtvrtinu). Z kriminalistických studií vyplývá, že představa, že v tmavé uličce dochází k větší kriminalitě, je lichá. Násilník ke svému činu potřebuje rovněž přehled a tmavý kout mu neslouží dobře. Větším nebezpečím je odlehlá světlá ulička než frekventovaná temná ulice.
Sviťme pouze tam, kde je to třeba, jen tak silně kolik je potřeba a jen po nezbytnou dobu. Všimněme si, že žijeme nepřirozeně s ohledem na sluneční svit. Většinu roku spíme dlouho do dopoledních hodin, kdy je již světlo a naopak každý den večer značnou část našeho dne prožijeme po setmění a tedy s použitím umělého osvětlení. Nejen, že se tím vzdalujeme přirozenému a zdravému životu, ale také škodíme přírodě jednak nadbytečnou produkcí světla, ale také vyčerpáváním surovin a produkcí skleníkových plynů nutně svázaných s výrobou elektrické energie nutné pro večerní svícení. Naši předkové včetně králů a velmožů, jako byl například Rudolf II. či Petr Vok z Rožmberka, chodili spát poměrně brzy po setmění a vstávali po stejně dlouhém spánku jako my, stejně odpočatí, ale v dřívějších ranních hodinách.

Ekologická stopa

Přeměna volné krajiny v krajinu využívanou ať již zemědělsky, lesnicky, průmyslově či urbanisticky představuje úbytek či fragmentaci volné přírody – původních lesů, mokřadů, meandrů řek, remízků a podobně. Úbytek přirozeného prostředí vede ke snižování pestrosti života - biodiverzity. Při využívání krajiny se často hovoří o tzv. ekologické stopě. Ekologická stopa určité lidské společnosti, například města či státu, je celková plocha ekologicky produktivní země a vodní plochy nutné k zabezpečení všech životních potřeb této společnosti. Mezi základní životní potřeby pro určení ekologické spoty patří produkce potravin či pitné vody, ale také schopnost zneškodnit pevné odpady, odpadní vody a emise odpadních plynů. Jelikož schopnost Země poskytovat životní potřeby je omezená, ubírá ten, kdo žije s větší ekologickou stopou, „prostor k životu“ jiným.

Biodiverzita

Biodiverzita je pojem popisující, jak je krajina pestrá, kolik druhů živočichů, rostlin či mikroorganismů v krajině žije. Čím má krajina vyšší biodiverzitu, tím je obvykle zdravější a odolnější vůči nepříznivým změnám. Pokles biodiverzity v důsledku lidské činnosti má negativní dopady na kvalitu krajiny. Důsledkem nevhodného využívání krajiny a její přeměny jsou úbytky biologických druhů a snižování pestrosti ekosystémů. Každý ekosystém, který je méně pestrý, je náchylnější k dalšímu poškození a vytržení z rovnováhy. Významnými faktory zde je rušení přirozeného klidu organismů například zvýšeným pohybem osob, hlukem, světelným znečištěním či dalšími zásahy.

Čím narušují města krajinu?

Dopady lidské činnosti na krajinu můžeme popsat změnami v ekonomicko-estetické hodnotě krajiny, změnami biodiverzity, záborem využitelného prostoru či snížením schopnosti být nositelkou života.

Rozsáhlé betonové plochy či velká nákupní střediska a sklady na předměstí berou krajině schopnost zadržovat vodu, narušují termoregulaci krajiny - v zimě své okolí zahřívají a v létě neposkytují ochlazení jako například parky či lesy.
Města a dopravní tepny rozdělují krajinu oblasti oddělené aglomeracemi. Mezi těmito oblastmi nedochází k migraci zvěře i rostlin. Dochází tím k ochuzování genetické pestrosti a tudíž i k oslabování jednotlivých populací.
Města spotřebovávají mnoho surovin. Doprava potravin či pitné vody do měst je náročnější – spotřebovává více surovin a představuje větší zátěž krajiny. Pro dopravu surovin do měst jsou nutné velké dopravní tepny.
Nákupní střediska a nově navrhované stavby celoročně spotřebovávají energii buď na vytápění v zimě, či na klimatizaci a chlazení v létě. Klimatizované budovy jsou energeticky náročnější a jsou závislé na dodávce elektrické energie.
Města produkují více odpadů – ve městech se málo kompostuje, tudíž i to, co je na venkově surovinou, stává se ve městě odpadem. V okolí měst vznikají skládky.
Města často berou prostor lesům. Lesy jsou káceny bez obnovy do původní úrovně biodiverzity. Základní dopady kácení lesů jsou: úbytek přirozeného prostředí mnoha živočichů a rostlin, vymírání druhů; ztráta estetických a kulturních hodnot krajiny; půdní eroze a snížení zemědělské produktivity půdy; narušení vodního režimu krajiny, nedostatek pitné vody, povodně.

Velmi významným zásahem do krajiny je snižování plochy pokryté vegetací, neboť vegetace významným způsobem ovlivňuje hospodaření krajiny s vodou a tím i lokální klima. Výpar vody z vegetace reguluje lokální teplotu v krajině zásadním způsobem. Zastavěné plochy bez vegetace a stromů způsobují rychlý odtok vody z krajiny a narušují lokální změny klimatu více než globální oteplování.

Světelné znečištění - panel (jpg) na úvodní stránku