Naučná stezka

Toxické látky

Toxicita

Toxicita je vlastnost látek vyvolávat poškození zdraví člověka. Mnoho látek může na člověka působit toxicky. Zda dojde k poškození zdraví, však záleží na množství jedu, které se k člověku dostane.

Toxické látky se nám vrací jako bumerang

Jakákoli toxická látka, která je v přírodě stabilní (například kovy či halogenované uhlovodíky) v přírodě nemizí. Ať již takovou látku či přípravek vyhodíme na skládku, spálíme či spláchneme do odpadní vody, dříve či později se vrátí k člověku a poškodí jeho zdraví. Toxické látky se hromadí v komunálních odpadech a ve splaškových vodách a pak se potravním řetězcem dostávají zpět k člověku ať již v potravinách, či v pitné vodě. Toxické látky v odpadech jako jsou staré baterie, plechovky od barev či chemických přípravků se z komunálního odpadu mohou uvolňovat do životního prostředí. Nikdy bychom proto nebezpečné odpady neměli vyhazovat do koše, ale do speciálních kontejnerů.

Skládka: Ze skládek se látky do prostředí dostávají průsaky do spodních vod a do okolní půdy. I když je skládka sebelépe zabezpečená, dochází v ní občas k úniku toxických látek do okolí. Existují příklady mnoha skládek, které zamořily své okolí.
Spalování: Nedokonalé spalování odpadů vytváří nové látky, které se v kouři a prachu dostávají do prostředí a jsou přenášeny i na veliké vzdálenosti. Jestliže je spalování prováděno odborně a v dobře fungujícím zařízení, dochází k minimalizaci vzniku druhotných toxických látek. Neexistuje ovšem spalovací proces, který by neprodukoval žádné nebezpečné látky.
Odpadní vody: Do odpadních vod často lidé úmyslně vypouštějí jedovaté látky. Předpokládají, že se jich tím zbaví, nebo se ujišťují, že je odstraní čistírna odpadních vod. I sebe lépe pracující čistírna je velmi citlivý systém, který narušují toxické látky. Toxickými látkami jako jsou rozpouštědla, dezinfekční přípravky či různé chemikálie snižujeme schopnost čistíren odstraňovat toxické látky. Jedovaté látky se pak hromadí v prostředí. Do odpadních vod se rovněž dostává celá řada léčiv, antibiotik či antikoncepčních přípravků. Jsou to látky s vysokým biologickým účinkem, které se po opuštění lidského těla dostávají do kanalizace a pak do čistíren. Čistírny však nemohou tyto látky úplně odstranit, tudíž farmaka končí v přírodě, kde se díky své stabilitě dostávají třeba zpět do pitné vody.

Existuje několik různých modelů transportu toxických látek k člověku. Následující schéma znázorňuje jeden z nich.

Obrázek Pohyb toxických látek k člověku.

Jak toxické látky působí

Způsoby, jakými jedovaté látky mohou poškodit lidské zdraví, jsou pestré. Některé látky poškozují tkáně leptáním, jiné působí narušení funkcí orgánů, jako jsou játra či ledviny, vyvolávají respirační choroby. Jiné látky snižují schopnost odolávat nemocím, způsobují předčasné porody, zvyšují četnost potratů, snižují plodnost mužů, zvyšují výskyt alergií rakoviny či vrozených vad.

Kde toxické látky působí

Jedovaté látky vdechujeme například při jízdě v automobilu. Zejména v hustém provozu se ve vzduchu na silnicích udržují poměrně vysoké koncentrace toxických látek, často vázaných na částice prachu. Tyto látky na lidi působí dlouhodobě a zkracují naše životy. Existuje podezření, že v důsledku dýchání těchto látek zemře více lidí než v důsledku dopravních nehod.

Lidé jsou vystaveni působení toxických látek v prostředí různými způsoby. Přímá expozice může nastat vdechnutím či pitím kontaminované vody. Nepřímá expozice nastává zpravidla pozřením rostlin a plodin kontaminovaných při růstu a živočišné stravy – masa a živočišné produkty (mléko, vejce).

Příklady neštěstí s toxickými látkami

Bhopal, Indie, 3. prosince 1984

Nejzávažnější průmyslová nehoda v historii. Z výrobny pesticidů se do prostředí uvolnilo 43 tun vysoce toxického methylisokyanátu (MIC). Plyn se šířil při zemi obydlenou částí města. Dopravní systém ve městě zkolaboval. Mnoho lidí zemřelo na útěku. Zemřelo 4000-8000 osob. Zraněno bylo více než 150 000 osob (mnozí permanentně postiženi). Postiženým orgánem byly především plíce. V lékařských zprávách poskytnutých 3 dny po nehodě se nejčastěji uvádí edémy plic a emfyzémy.
http://www.bhopal.com/

Gaoqiao, Čína, 23. prosince 2003

Výron zemního plynu a toxické páry včetně H₂S z podzemní nádrže. Údajně došlo k nešťastnému navrtání nádrže, následný tlak prolomil nádrž. Zemřelo 243 osob, 9000 zraněno, 64 000 evakuováno

Řeka Songhua, Čína, 24. listopadu, 2005

Kontaminace velké čínské (po překročení hranic dále ruské) řeky v důsledku exploze v petrochemickém závodě - Jilin Petrochemical Company. Do řeky se uvolnilo 100 000 tun chemikálií – především rakovinotvorného benzenu. Zemřelo 5 osob, 70 bylo zraněno a 3,5 miliónu lidí bylo bez vody.

Poza Rica, Mexico, 24. listopadu 1950

V ranních hodinách došlo k úniku H₂S z provozu upravujícího zemní plyn. V době havárie většina zasažených obyvatel doma spala nebo se právě probouzela. Většina zasažených měla okamžité dýchací obtíže a poškozený centrální nervový systém. 22 osob zemřelo, více než 300 bylo hospitalizováno.

Minamata

V roce 1932 petrochemická společnost Nippon Chisso Hiryu začala provozovat výrobnu acetaldehydu a PVC v Minamatě s použitím Hg jako katalyzátoru. Po 36 let byly do zálivu Minamata vypouštěny průmyslové odpady bez adekvátního čištění. V roce 1958 se odpadní toxické látky začaly šířit i mimo řeku Minamata a došlo ke kontaminaci velkého území moře. Z moře se toxické formy rtuti dostaly potravou až k místním rybářům. 120 osob bylo intoxikováno, 46 zemřelo a většina je invalidních. U potomků byly pozorovány vrozené vady. Psi, kočky, prasata, krysy i ptáci v oblasti vykazovali klinické příznaky otravy a mnoho jich pomřelo.

Itai-itai

„Itai-itai-byo“ (nemoc „bolí bolí“) byla způsobena požíváním rýže obsahující vysoké koncentrace kadmia. Řeka Jinzu slouží jako závlahová řeka pro pěstování rýže v oblasti Japonska. V důsledku důlní činnosti se do řeky od roku 1910 uvolňovalo toxické kadmium. Až do roku 1968 však nebyla rozpoznána příčina. Mnoho osob vážně a nevyléčitelně onemocnělo.

Skládka v Love Canal, Niagarské vodopády

V letech 1940-1950 Hooker Chemical & Plastic Corporation uložila přes 23 000 tun chemických odpadů do skládky v Love Canal. Po naplnění byl kanál překryt zeminou a převeden do vlastnictví města Niagara Falls. Byly zde postaveny obytné domy, postaveno dětské hřiště. V roce 1977 z půdy začaly vytékat olejové látky – chlorované uhlovodíky. Děti vyrůstající zde trpěly zdravotními problémy jako jsou kožní vyrážky, chemické popáleniny a také několika fyziologickými a nervovými poruchami. Dále bylo zaznamenáno zvýšené množství potratů a vrozených vad. 1978 – evakuace, demolice, dekontaminace. 1994 – znovuosídlení.

Které jedy se z prostředí vrací k člověku

Lidé vypouští do prostředí celou řadu toxických látek. Některé z nich jsou v prostředí transportovány a postupně se dostávají zpět k člověku. Nejnebezpečnější jsou takzvané persistentní látky, tedy takové, které v přírodě nepodléhají rozkladu a mohou se zde akumulovat. Schopnost přetrvávat v prostředí mají rovněž sloučeniny kovů. ilustrační obrázek

Příklady látek, které se činností člověka dostávají do prostředí a pak potravním řetězcem opět k člověku:
- Toxické kovy: rtuť, arsen, kadmium, platina, berylium a olovo
- S nástupem průmyslové revoluce se začaly ve velkém dobývat kovy jako Cu, Pb, Zn
- V důsledku metalurgických aktivit se do prostředí dostávají i kovy jako Cd, Hg, Ni, As.
- V některých geografických regionech se tyto kovy akumulují a při chronickém působení negativně působí na zdraví obyvatel.
- Organické persistentní látky: pesticidní a biocidní látky, látky vzniklé spalováním umělých hmot
Příklady látek působících na člověka přímo:
- Agresivní a dráždivé látky jako oxid siřičitý ze spalování uhlí
- Karcinogenní polyaromatické látky a prachové částice z dopravy
- Úniky rozpouštědel a kyselin do ovzduší v okolí chemických závodů
- Látky působící mechanické poškození tkání, například plic: azbest, ostrý prach z broušení kamenů

Toxické látky - panel (jpg) na úvodní stránku