Naučná stezka

Eutrofiazce

Eutrofizace (úživnost) je proces zvyšování obsahu živin v povrchových vodách a půdách. Jedná se o přirozený jev, který v důsledku lidské činnosti překročil v zasažených ekosystémech přijatelnou mez. Viditelným důsledkem eutrofizace je zarůstání povrchových sladkovodních i mořských vod vodním květem sinic a řas. Emise komunálních (a průmyslových) odpadních vod byly jedním z prvních všeobecně zjevných environmentálních problémů. Přítomnost látek rozložitelných bakteriálně v odpadních vodách umožňovala prudký nárůst mikrobiální aktivity, jehož důsledkem bylo spotřebování rozpuštěného kyslíku. Následoval úhyn ryb a dalších vodních organismů. Nedostatek kyslíku ve vodách byl prvním pozorovaným projevem zvýšeného množství živin ve vodách. Vedle biologicky rozložitelných látek jsou hlavní příčinou eutrofizace především emise nutrientů - dusíku a fosforu ze splaškových či odpadních vod, splachů z uměle zahnojovaných polí a z pracích prostředků. Nadměrný nárůst živin v prostředí má za následek nežádoucí změny v druhovém složení ekosystémů či výrazný nárůst biomasy často nežádoucích organismů. Eutrofizací jsou postiženy především menší sladkovodní ekosystémy, velká sladkovodní tělesa a moře a půdní ekosystémy.

Jak lidé způsobují eutrofizaci

Nadměrné obohacování vod živinami v důsledku lidské činnosti je způsobeno především:

Splachy, erozí a vyluhováním živin z hnojených zemědělských ploch (především dusík).
Vypouštěním komunálních a průmyslových odpadních vod do vodotečí (především biologicky rozložitelné látky a fosfor z detergentů).
Významná může být i atmosférická depozice dusíku z masového chovu dobytka a ze spalovacích zplodin například z dopravy.
Intenzivní hospodářské využití vod (dokrmování ryb, rybí exkrementy).
Stavba vodních nádrží v suchých oblastech (přehrady drénují a přivádějí vodu z rozlehlých oblastí; jelikož je zde vody málo, dochází k rychlé erozi půdy a uvolňování živin z půdy do vody, jež se eutrofizuje).

Jak eutrofizace škodí

Narušení kyslíkového režimu vod

Eutrofizované jezero nebo řeka zarůstá biomasou sinic a řas, čímž dochází k narušení kyslíkového režimu s následným úhynem organismů. Přes den sice sinice a řasy asimilují a produkují kyslík, v noci však převládá jejich dýchací aktivita, tudíž v ranních hodinách často dochází k nedostatku kyslíku pro jiné organismy. K úbytku koncentrace kyslíku dochází rovněž při hromadném úhynu biomasy sinic a řas v důsledku lidského zásahu chemikáliemi nebo na konci vegetačního období. Uhynulá biomasa sinic a řas pak klesá ke dnu a začne se rozkládat za přítomnosti bakterií. Bakterie se začnou rychle rozmnožovat a tudíž spotřebovávají větší množství kyslíku. Vodní vrstvy při dně jsou pak bez kyslíku, což ohrožuje organismy žijící při dně.

Toxiny sinic

Některé sinice produkují do vody toxické látky škodící člověku. Hygienické aspekty toxinů sinic jsou velmi významné. Toxiny se nacházejí buď uvnitř buněk, nebo se z buněk uvolňují do vody. Dokud je biomasa sinic mladá, je 70-90% celkového množství toxinů vázáno v buňkách. Později se do vody uvolňuje až 70% množství toxinů. Bezprostřední ohrožení člověka či hospodářských zvířat v důsledku eutrofizace může nastat při kontaktu s vyššími koncentracemi toxinů sinic v silně zarostlých nádržích. Specifické zdravotní riziko představuje voda odebíraná z eutrofizovaných vod pro úpravu na vodu pitnou. Toxiny sinic přítomné ve vodě působí i na ostatní organismy a tudíž ovlivňují druhové složení ekosystémů. Odstraňování volných toxinů sinic z vody je velmi obtížné. Při použití algicidních přípravků hubení sinic a řas dochází k nárazovému uvolnění toxinů do vody. Nárazová aplikace algicidů má za důsledek zvýšenou akumulaci biomasy uhynulých řas a sinic u dna nádrže doprovázenou vysokou mikrobiální aktivitou rozkladu s opětovným úbytkem kyslíku u dna, na což doplácí především bentické organismy. Zvýšení teploty a intenzity slunečního záření na jaře a v létě jsou příčinou, proč se s nárůstem sinic a řas setkáváme především v těchto ročních obdobích.

Změna druhového složení a nedostatek světla

Nadbytek živin upřednostňuje rychle rostoucí rostliny na úkor těch pomaleji rostoucích, ovšem pro rovnováhu ekosystémů stejně důležitých. Pomalu rostoucí druhy nemohou soutěžit v rychlosti růstu s rychle rostoucími druhy, jsou však pro ekosystém stejně důležité, zvyšují míru biodiverzity a poskytují útočiště dalším druhům živočichů. Rychle rostoucí rostliny pak zarůstají vodní nádrže a znemožňují průnik světla do nižších pater vodního sloupce. Tím rovněž dochází ke změnám druhového zastoupení všech organismů citlivých na světlo.

Nedostatek pitné vody

Eutrofizací jsou poškozeny především povrchové vody – řeky, rybníky, jezera i moře. Z hospodářského hlediska pak dochází ke zhoršování kvality zdrojů pitné vody a k omezené rekreační využitelnosti vod. Úprava eutrofizovaných vod na vodu pitnou je ekonomicky náročnější.

Jak předcházet eutrofizaci?

Snižování obsahu živin v komunálních odpadních vodách čištěním, podpora bezfosfátových pracích prostředků a šetrnější zemědělské postupy jsou opatření, jež mohou v Evropských podmínkách minimalizovat dopad nutrientů na rozvoj eutrofizace.

Stavět čistírny odpadních vod se zvýšeným odstraňováním nutrientů.
Používat šetrné zemědělské praktiky. Zvyšovat podíl zatravněných ploch schopných vázat velký podíl nutrietů v krajině.
Nepřekrmovat ryby v rybnících za účelem maximalizace finančního zisku.
Používat ekologicky šetrné prací prostředky.
Omezit emise dusíkatých látek z automobilové dopravy.

Eutrofizace - panel (jpg) na úvodní stránku