Dětství jsem prožila na vesnici ve společnosti hus, krav, slepic a
jiných domácích zvířat. Celé dny jsem běhala na zahradě, v lese,
kolem rybníka i v něm. Pak mě ale rodinná situace zavála do centra
Prahy. Když jsme se s mužem rozhodovali, kde se usadíme, táhlo mě
to do přírody. Neměla jsem jasno v tom, zda bych se chtěla vrátit
zpět na vesnici nebo zůstat někde na okraji Prahy. A protože jsme
oba tou dobou bydleli v Praze, zůstali jsme tu. Pak se ze mě stala
máma a začalo se mi hlavou honit spoustu konkrétních představ a
nápadů. Jasné bylo, že les u domu je fajn, ale že je to málo.
Toužila jsem dětem ukázat domácí zvířata, toužila jsem, aby
zažili, jaké to je jít do kurníku sbírat vajíčka, aby věděli,
jak voní seno a znaly zákonitosti přírody. Zároveň mě role mámy
tak moc přirostla k srdci, že jsem zatoužila věnovat se dětem i
profesně. Toulcův dvůr jsem znala dlouhá léta, už jako děti jsme
sem jezdili na různé akce, věděla jsem, že zde můžu najít kousek
toho, co mi v životě chybí. A tak jsem tady.
