Cookies

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

V pořádku Více informací
Nabídka

Historie dvora

Historie hospodářského dvora čp. 32
 
Budovy a areál Střediska ekologické výchovy Toulcův dvůr jsou majetkem Hlavního města Prahy. Činnost střediska zajišťují čtyři neziskové organizace sdružené v Zájmovém sdružení Toulcův dvůr.


Vlastní Toulcův dvůr se nachází na území  MČ Praha 15. V r. 1964 byl vyhlášen nemovitou kulturní památkou selského typu.  Zachoval se komplex budov, které jsou popisovány již v nájemní smlouvě z r.1818 s Kristiánem Clam–Gallasem: lovecký zámeček na severu, stodoly na západě, ovčín (později stáje) na jihu, brána na východě, tvrz s přilehlým dvorcem s obydlím správce, poklasného, služebnictva a čeládky.


Historicky nejcennější je stávající sýpka, obsahující zdivo gotické tvrze. Tato tvrz byla vystavěna na ostrožně nad levým břehem Botiče. Ze své vyvýšené polohy dobře chránila brod přes potok. Osídlení se do těchto míst pravděpodobně přesunulo z oblasti vrchu Kozince nad dnešní Hostivařskou přehradou. Ostroh s vrchem Kozincem byl osídlen již v pozdní době kamenné, později i v době bronzové. Hradiště Šance tu vzniklo v mladší fázi starší doby železné. Podrobnější informace je možné najít v průvodci naučnou stezkou „Povodím Botiče“.


Vlastní doložená  historie  Hostivaře začíná právě v tomto prostoru, podle některých zdrojů již v 9. století. První písemně doloženou zprávu o Hostivaři  najdeme v Kosmově  kronice z r.1068 ao dvoře z r. 1362.


Hostivař byla původně rozdělena mezi několik majitelů. Ve 14. století Hostivař vlastnili tři: Sázavský klášter, Vyšehradská kapitula a patricijský rod Rostů z Prahy. Změna nastala po r.1534, kdy vlastník Jan Koutský z Kostelce postupně skoupil všechny díly Hostivaře. Za něho došlo k zásadní přestavbě „dvora poplužního“. Nově vystavěl (či pouze přestavěl) tvrz v centrální části.


Další důležité mezníky v rozvoji Hostivaře a Toulcova dvora:

  • r. 1577 Hostivař pro svůj úřad koupil nejvyšší purkrabí Vilém z Rožmberka. Proto je v erbovním znaku Hostivaře kvádrovaná zeď (symbol tvrze) ozdobena pětilistou rožmberskou růží. V době císaře Rudolfa II. dodával hostivařský dvůr do pražských paláců čerstvé maso, vejce a zeleninu.
  • v r. 1783 přešla Hostivař pod administraci zemské správy a purkrabím byl vyplácen pouze roční důchod.
  • v r. 1866 přechází  Hostivařský velkostatek  do správy obce království Českého a stal se zemským majetkem.

Od r. 1870 až do r. 1919 měla dvůr pronajatý akciová  společnost  „První Česká rafinerie cukru v Modřanech“. Po 1. světové válce byl dvůr zestátněn. Nájemcem se poté stal pan František Toulec, který sem přišel z Mančic u Kolína. Zemědělsky zde hospodařil až do nuceného vystěhování v r. 1950. Protože byl dobrým hospodářem a vlídný k lidem, nese dvůr jeho jméno.

Státní statek vybudoval ze stodol tzv. pastárnu, kde se z odpadových potravin vařily krmné směsi pro prasata. Ze stájí se stala bramborárna, ve dvorci byla zřízena závodní kuchyně s jídelnou a šatny pro zaměstnance. Bývalý středověký lovecký zámeček byl v r. 1977 upraven na obytný dům pro správce objektu.